Dne 5. května 1945 odpoledne se konala v krytu Karla Tesaře schůze, na které byl ustaven revoluční národní výbor a jeho předsedou byl zvolen Josef Hron z čísla 31.
V podnělí 7. května a v úterý 8. května 1945 byly hlavní silnice v mracích prachu od prchající německé armády. V úterý 8. května ve večerních hodinách se Rudá armáda přiblížila k Jihlavě, odkud ve středu ráno začalo její dělostřelectvo střílet směrem na Puklice, neboť byly zjištěny na kopci Kolýblu německé tanky a povozy. 9. května kolem 9. hodiny ranní projel přes Puklice motocykl Rudé armády a poté další tanky s usměvavými vojáky. Přivítala je dechová hudba u domku Aloise Hotového.
Prchající německá armáda zanechala v okolí značné množství různého střeliva. Na křižovatce komárovické cesty a cesty k Farkašce se také válelo několik min, z nichž jedna byla příčinou tragické smrti dvanáctiletých žáků Ladislava Špendlíčka z č. 65 a Roberta Tišla z č. 154.
A ještě ani občané v Puklicích nezapomněli na tuto strašnou tragédii, když 22. února 1949 přihodila se nová. Dva chlapci - Karel Hekrle a Jan Pokorný - si hráli s nalezeným německým granátem, přičemž granát vybuchl a Karla Hekrle smrtelně zranil.
Po válce započal pro všechny občany nový život. Lidé, zbaveni strachu a hrozeb války, začali pohlížet s novými nadějemi do budoucna. Německé rodiny byly odsunuty do Německa a jejich zemědělské usedlosti byly přiděleny českým rodinám. Pozemky bývalého velkostatku se rozparcelovaly a byly dány bezzemkům a drobným rolníkům. Zámek, který k velkostatku patřil, byl využit pro potřeby obce a byty pro spoluobčany. Hospodářské objekty byly přiděleny občanům z Puklic.
